GRAFOMOTORIKA

Vývoj grafomotoriky a jemné motoriky dítěte a důležitá období ve vývoji

Podmínky správného vývoje grafomotoriky , prevence špatného držení tužky – jak s dětmi malovat a kreslit, včasné odhalení odchylek , diagnostika a péče.

Grafomotorika = úroveň pohybové způsobilosti pro grafický výraz, psaní, kreslení,….

Začněme od samého počátku. Pro rozvoj grafomotoriky je důležitý vývoj motoriky = pohybový vývoj – jak hrubá motorika, tak jemná. O hrubé motorice mluvíme, když máme na mysli pohyblivost, obratnost, koordinace pohybů celého těla včetně paží a dolních končetin . Jemná motorika se týká pohyblivosti, obratnosti a koordinace rukou (ruka jako taková je část od zápěstí, nikoli celá paže) a prstů.

Stručně o miminkách

Od narození se dítě pohybuje. Nejprve jsou jeho pohyby nekoordinované a nahodilé. Postupně začíná své tělo a končetiny ovládat a koordinovat. Nejprve zvedá hlavičku, pak se převaluje, později začíná uchopovat věci, sedět, pohybovat se. Pro vývoj grafomotoriky je důležitá zejména koordinace ruky a oka, která začíná již v období, kdy dítě začíná uchopovat předměty, prohlížet si je a zkoumat. Je to období, kdy nejdůležitějším smyslem je chuť. Proto dítě všechny předměty ocumlává a ožužlává bez ohledu na to, jestli jsou k tomu určené. Je tudíž vhodné umísťovat v jeho blízkosti pouze takové předměty, které mu v tomto ohledu nemohou ublížit.

Později si dítě předměty více prohlíží a ohmatává. Umožněte mu poznat různé materiály a povrchy – hladký, vlnitý, ježatý, měkký, chlupatý, atd. V blízkosti dítěte nechávejte různorodé předměty, které může uchopit a manipulovat s nimi.

Dětská masáž

V době, kdy se dítě samo ještě nepřemísťuje z místa na místo, je vhodné začít zařazovat do denního režimu tzv. dětské masáže. Tyto masáže provádí sami rodiče, pokud zakoupí odbornou literaturu nebo navštíví kurz, dozví se informace o tom, jak nejlépe a nejefektivněji tuto masáž provádět. Ale i bez kurzu své děťátko můžete jemně natírat olejíčkem a mazlit. Masáže stimulují reflexní body umístěné po celém povrchu těla, prostřednictvím těsného kontaktu a doteku posilují vzájemné pouto mezi rodičem a dítětem a masáže dlaně napomáhají i rozvoji jemné motoriky.

Malý malíř

Většinou po dovršení 1. roku dítěte uvažují rodiče o tom, že by dítě mohlo malovat. Zpravidla po nějaké nechtěné události – dítě většinou zjistí, že některé předměty zanechávají stopu a pomaluje zeď.  Děti zřejmě instinktivně vědí, co je pro ně dobré. 

1. fáze vývoje grafomotoriky – BAREVNÁ STOPA

Skutečnost, že některé předměty po sobě zanechávají viditelnou barevnou stopu, dítě velmi zaujme. Co dítě zaujme, dělá rádo, s potěšením a prostřednictvím těchto činností se také nejlépe učí a rozvíjí. Co z toho plyne pro rodiče? Nechte dítě zkoumat stopy, pomozte jim je vytvářet.

Typy:

1. • dětské ruce umazané od marmelády neumývejte hned – nejprve je otiskněte na papír a povídejte si s dítětem o tom co vidíte, stejně otiskovat můžete i lžičku a ostatní předměty

   • zakupte prstové barvy a vyzkoušejte otisky rukou, nohou, natřete kolečka auta – dítě vytvoří cestu svou jízdou apod.

   • natřete barvou různé materiály a dejte je dítěti, které je otiskne, případně je otiskněte sami – pírka, listy, kůru, látky, ovoce,atd.

Důležité je s dítětem o činnosti komunikovat „…jejda a jablíčko je i na papíře, co to tam máme ještě, peříčko, je tady i tam,….“

2. fáze – RADOST Z POHYBU

S první fází se prolíná. Dítě už ví, že předměty zanechávají stopu a má radost z tvoření této stopy. V této fázi není vhodné dát dítěti do ruky klasickou pastelku a posadit jej ke stolečku. Dítě potřebuje prostor a volnost.

Kam malovat? Dejte mu velký balicí papír na zem, nebo mu jej připevněte na zeď. Případně malujte křídami na zem či venkovní zeď. Malovat můžete i prstem do písku či antuky.

Čím malovat?

Prstem - Ideální je to zpočátku prstem, jelikož dítě nemusí řešit problém, jak jej uchopit. Bohužel prst maluje jen krátce a musí se často nabarvovat, což děti moc nebaví.

Vlnou, autem - Využít můžete otisky v kombinaci s pohybem např. silnější vlnu namočíte do barvy a dítě ji různě tahá po papíře, skáče s ní a vytváří stopy. Kola auta, kterými projedete barvou, barví dál, apod.

Houbičkou - z houbičky na mytí nádobí ustřihněte zhruba čtvrtinu a máte ideální nástroj na malování .

Upravenou mašlovačkou či štětečkem na potírání pečiva při pečení – jen je třeba zkrátit držadlo. Ideální je délka držátka do 5 cm (podle toho jak má dítě velkou ruku). Sami uvidíte. Důležité je, aby dítě chytilo malovací náčiní do tzv. špetky a ne do pěstičky.

Barvy - Namáčet můžete do řidších prstových barev. Pokud chcete levnější variantu a ohlídáte si, aby dítě nestrkalo ruce i do pusy, můžete zakoupit tónovací barvy pro malování interiérů a malovat s nimi. Dají se ředit vodou a jdou dobře prát .

Co malovat?

Není důležitý výsledek a dítěti o něj v tomto období ani nejde. Důležitá je sama činnost, proces tvoření a radost z něj. Dítě většinou nepotřebuje žádnou vnější motivaci. Někdy se teprve po procesu tvoření zamýšlí nad tím co by to mohlo být. Společně tedy můžete vymýšlet, co vám obrázek připomíná.

Těžko je psát v jakém věkovém období, která fáze přichází. Některé děti budou s barvou a stopou experimentovat kolem roku a půl – hned jak se začnou přemísťovat a zjišťovat, že se pohyby dají ovládat. Některé začne malba zajímat až ve třech letech. Ať už je jim rok nebo tři, vždy by měly začínat postupně a procházet všemi fázemi. Starší děti rychleji, mladší pomaleji. Nikdy by neměly začínat s klasickou tenkou pastelkou u stolečku a omalovánky!!!

OMALOVÁNKA – je určena pro předškolní děti, které již mají uvolněnou ruku – prošly všemi fázemi vývoje grafomoriky a drží správně tužku. Omalovánka procvičuje jemnou koordinaci ruky a oka, která je třeba pro napodobování tvaru písma ve škole.

NEBEZPEČÍ OMALOVÁNKY, co se často stává

Často dítě dostane omalovánku již v první nebo druhé popsané fázi vývoje grafomotoriky – rodiče mají totiž pocit, že jeho kresby jsou čmáranice a nic nepřipomínají a že bude tudíž pro sebevědomí malého malíře daleko lepší, když bude obrázky vybarvovat.

Co se stane:

Může nastat jedna ze dvou níže popsaných situací:

• dítě sice maluje do omalovánky, ale maluje si po svém a obrázky prostě začmárá – TO JE DOBŘE – dítě instinktivně dělá to, co mu je přirozené – čmárá – raduje se ze stopy a z pohybu

• dítě chce vyhovět dospělým, nebo je jimi usměrněno natolik, že se snaží opravdu vybarvovat – začne držet tužku špatně (děti většinou vymyslí až neuvěřitelné úchopy, aby požadavek zvládly) a hlavně křečovitě – A TO JE ŠPATNĚ - ruka se neuvolňuje, ale naopak dostává do stále větší křeče – dítěti není činnost příjemná a přestává malovat nebo maluje pouze na žádost rodičů

• pokud nastane křečovité špatné držení tužky jen velmi těžko se jej později dítě zbavuje a mívá problémy při nástupu do ZŠ s psaním

Vývoj grafomotoriky a jemné motoriky dítěte a důležitá období ve vývoji

Malý malíř II:

„Tak nám něco namaluj….slýchala možná většina z nás, když jsme byli ještě malí. Namaluj něco, znamenalo většinou, namaluj něco, co se dá poznat. Ne všichni měli pocit, že to umí a tak se ne každému malovat chtělo.

Nicméně pokud dítě projde fázemi, kdy objevuje barevnou stopu a zažívá radost s pohybu a barev, nastává období, kdy začne svoje obrázky pojmenovávat. Ano čtete správně – dítě nejprve něco namaluje – raduje se z pohybu a tvoření a teprve potom přemýšlí, co by to mohlo být. Lehce se tedy může stát, že obrázek pojmenuje auto, ale druhý den tvrdí že tento obrázek vůbec není auto ale dům. Je to v pořádku – jedná se „jen“ o další fázi vývoje po které následuje „opravdové“ kreslení tvarů.

Zpravidla začíná dítě kreslením čar, později koleček. Pokud jej chceme povzbudit a podnítit k další grafické činnosti, vyplácí se s ním o obrázcích hovořit příp. je společně dokreslovat a obohacovat (pokud to dítěti není nepříjemné nebo si to nepřeje).

Míša nakreslil na papír nějaké modré čáry. Divím se: „Tedy to je krásná modrá? Skoro jako voda v moři.“ Míša se zadívá na obrázek: „To je moře,“ říká. „A jsou v něm rybičky?“ ptám se. Odpověď zní ne. Vybízím k tomu je dodělat. Míša tvrdí, že rybičky neumí. Nabízím, že je namaluji a on mi pomůže. Po té nakreslím rybku a Míša dodělá očičko a ploutvičku. Případně lze také nabídnout, že rybku vystřihneme a nalepíme, nebo obtiskneme tiskátko. Pak máme čáry = moře, ryby a můžeme dál pokračovat na práci s obrázkem. „Je na moři teplo?“ptám se. Míša odpovídá, že ano. „Tak bychom tam mohli namalovat sluníčko, co myslíš?“ „Neumím“ – tvrdí Míša. „Neumíš sluníčko? Ale kolečko umíš, pojď, zkus namalovat kolečko a já ti pak poradím, jak se z něho stane sluníčko. No výborně, kolečko je na světě a rostou mu paprsky do všech stran – pojď to také zkusit.“

Abychom přispěli k rozvoji grafomotoriky nemusíme pouze kreslit a malovat(kreslíme tužkou, základem je linie – čára, malujeme barvou - základem je plocha). Využívat bychom s dětmi měli všechny činnosti rozvíjející jemnou motoriku ruky – mačkání papíru, trhání, stavění kostek, modelování z hlíny či modeliny, lepení později také různé stavebnice – Žako, Lego i navlékání korálků, vyšívání apod.

Několik nápadů na propojení kresby a ostatních činností:

• Dítě namaluje kolečko, po té natrháme společně na malé kousky žlutý krepový papír. Kousky papíru mačkáme a lepíme do kruhu. Pokud je kruh plný, domalujeme oči, nos, ústa a paprsky a sluníčko je na světě.

• Dítě namaluje zelené čáry. Po té mu prst namočíme do barvy a otiskujeme do jeho obrázku – vytváříme kytičky pomocí otisků. Případně rodič vystřihne kytičky a dítě je nalepuje do zelené – trávy.

• Rodič maluje zvířátka, lidi, aj. a dítě dokreslí nebo dolepí jednoduché tvary např. oči, nos, pusa.

Pokud jde o materiály, kterými dítě kreslí, není k jejich volbě rozhodující věk dítěte, ale způsob držení tužky. Nedrží-li dítě tužku ještě správně, používáme menší, silnější voskovky, pastelky, případně malé zvýrazňovače a houbičky s barvami.

Je-li již úchop správný, může dítě používat tříboké nebo šestiboké pastelky normální velikosti.

Maluje-li dítě rádo, prošlo již všemi popsanými fázemi a chce zkoušet malovat tvary – říká: „namaluj mi….“., můžeme přistoupit ke společnému kreslení. Stejně jako se dítě neučí řeči, nýbrž se řeč vyvíjí podle daných podmínek, neučí se dítě záměrně ani kreslit – kresba se také přirozeně vyvíjí v závislosti na podmínkách.

Větičku „Namaluj mi“ bychom si mohli vysvětlit také jako: „Prosím maluj, ať se podívám, jak to děláš.“ Stejně jako na vývoj dalších činnosti, má i na vývoj jemné motoriky a grafomotoriky vliv nápodoba.

Není třeba obávat se okamžiku, kdy po Vás vaše malá ratolest bude chtít namalovat např. slona. Ač máte pocit, že jej neumíte, není dobré podsouvat stejný pocit vašim dětem. Všechno jde, když se chce. Jak na slona? (případně jiné obrázky, o kterých se domníváte, že je v životě nenakreslíte). Zamyslete se nad nápadnými znaky zvířete, předmětu ad. a vylepšete kruh příp. jiné základní tvary. Podíváme-li se na již zmíněného slona – ke kruhu připojím velké uši a dlouhý chobot případně silné nohy a slon je na světě. Pro dítě je však důležité, jak se takový slon rodí, jak se tvoří. Asi jako když se chceme naučit vyměnit kolo u auta. Vím kde ho mám, jak se to asi dělá, ale abych to zvládla, potřebuji zpočátku průvodce. Ať už literárního, nebo fyzického. Ideální je, když přede mnou dotyčný odborník kolo vyměňuje a vedle si druhé vyměňuji já sama – krok po kroku , pomalu, s rozmyslem společně, ale každý krok samostatně. A stejně je to i s kresbou. Maminka nakreslí krabičku, dítě vedle také, maminka okénka, dítě vedle do své krabičky také,…………..případně si můžete vzájemně obrázky doplňovat a obohacovat.

Je jedno jaké obrázky budete tvořit, důležité je využívat základní tvary a zejména ty, které již dítě umí využít, spojit do většího obrázku.

Postupně můžeme s dítětem malovat – čáry tam a zpět, nahoru a dolů, kolečka, později „trojúhelníky a jiné mnohoúhelníky“ .

Dále se doporučuje spirála – klubíčko, jeden horní oblouk, jeden dolní oblouk, vlny spojené z horních dolních oblouků.Pokud se jedná o oblouky pomáhá dětem při malování vždy na krajích na malou chvíli zastavit, případně si pomoci říkankou.

K napodobování tvaru však vždy přistupujeme pouze tehdy, drží-li již dítě správně tužku – mezi třemi prsty, přičemž palec vede tah tužky odspoda nahoru a ukazováček odshora dolů. Prostředník ji mírně přidržuje zespodu.

Také napodobování tvaru doporučuji provádět s dětmi nejprve na větších plochách a to tak, že se v první fázi paže neopírá o podložku.

Hodně zážitků při společném malování a objevování přeje Martina.